Černobílá fotografie
je plná emocí...

Jmenuji se Anička. Je mi 30. Snažím se fotografovat
již od 14ti. Prosadit se v dnešní době jako fotograf není snadné. Přesto jsem si vytvořila okolo sebe komunitu lidí, kteří se ke mě stále vrací. Za to jsem nesmírně vděčná a děkuji za to.
Mám za sebou několik výstav a pár krásných spoluprácí.
Ráda fotím potréty, odraz člověka.
Fotografování semnou neprobíhá hodinu, ale klidně 2 nebo 3. I já potřebuji čas, abych vás poznala. Jedině tak se dokáži propojit se svým modelem. Povídám si s vámi, dáme si kávu a vypravíme si příběhy ze svých životů. Volím osobnější přístup a možná proto se na mě často obrací lidé, kteří mají z fotografů respekt a nebo to nesnáší, ale přeci jenom by nějakou památku chtěli. Prožíváme spolu krásný čas ve kterém vznikají vaše jedinečné odrazy.
Dále se zabývám minimalistickou, konceptuální fotografii, fotografováním přírody a především lidí.
Do svého fotografování jsem zahrnula i děti. Děti jsou zázrak. S dětmi mám zkušenost ze školky, kde jsem dva roky učila, proto si myslím, že to s dětmi umím.